Komentář: Dostupnost informací

Stále je mezi námi hodnĕ tĕch, kteří tvrdí, že nevĕdí, nebo nevĕří. Divím se tomu, protože vĕřit, či nevĕřit je oblast, která patří do naboženství.
Nevĕdĕt je zase pouze otázkou vůle. Jestliže chci, pak se informací dopátrám.
V internetu a na youtube lze najít dost (a stále více) dobrých a spolehlivých informací.
Že nevíte čemu a kumu vĕřit? Pak je potřeba se podívat, zda jsou v textu uvedeny prameny. Zda se jedná jen o nĕčí názor, nebo jsou argumenty nĕčím podloženy, a tyto prameny si ovĕřit. Chce si to vzít čas – a neříkejte, že ho nemáte. Vzpomeňte si na tento argument až budete vstávat od televize s myšlenkou “to byla zase blbost”. A pokud nepatříte k tĕm “pĕstovaným” konzumentům, tak se to stává dost často. Kolik času strávíte čekáním, až budou odvysílány všechny ty přitroublé reklamy, kterými jsou diváci krmeni bĕhem filmů. Kolik času strávíte hloupým klábosením na chatu, při internetových hrách a tak podobnĕ.
Je to geniálnĕ zařízené. Stále jsme bombardováni zbytečnostmi, které nás okrádají o čas a pokud si to neuvĕdomíme, jsme vlečeni den za dnem tĕmi nesmysly a jen stále na nĕco nadáváme, podléháme stresu a depresím. Nenechte se manipulovat. Nevĕřte lákavým nabídkám bank, pojišťoven a dalších takových istitucí. Okradou vás nejen o peníze, ale i o ten vás čas!
Začnĕte samostatnĕ myslet a samostatnĕ hospodařit s tím co je vaše.
Jestli se nám nĕco nelíbí, musíme se zmĕnami začít v prvé řadĕ u sebe. Bez toho to nejde!
Zkoušejte stále znova být milí k lidem kolem sebe. Nečekejte až s tím začnou oni. Nemyslete, že nerudný človĕk je prostĕ jen zlý. Jistĕzĕ jsou i takoví, ale ne všichni. Nerudní jsou často ti, kteří prostĕ jen už nic dobrého nečekají a vystaví si ochranu proti útokům svého okolí právĕ z této nerudnosti.
Jistĕ není řešením poklonkovat před úředníkem, který vám chce ukázat svou moc. Ale je řešením s chladnou hlavou a ve vší slušnosti dát najevo, že na vás jeho moc nedĕlá žádný dojem. To jsem si už mnohokrát ovĕřila a funguje to.
Zkuste nĕkdy říci vystresovanému úředníkovi, učiteli, prodavačce nebo komukoli jinému, že obdivujete jak dobře ten stres, který má, zvládá. Malé slovní uznání dĕlá divy. Když to neklapne jednou, zkuste to u jiného znova.
Velké zmĕny nejsou možné bez zmĕn malých. Začnĕme tĕmi malými. Buďme opĕt lidmi, abychom mohli i naši společnost udĕlat lidštĕjší. Zní to jako fráze, ale kolik, pro nás tak důležitých, morálních pravidel se stalo frázemi, protože je zprznili ti, kteří chtĕli a chtĕjí rozhodovat za nás a vzali si právo určovat co je pro nás správné, zdravé, moderní a dokonce morální.
Alespoň se nad tím zamyslete, už to je přece jen začátek...