Demonstrace v Berlínĕ

Demonstrace v Berlínĕ

Postdamer-Platz, velikonoční pondĕlí 21.04.2014

Vím, zní to jako heslo, které jsme slýchávali za minulého režimu.

Problém je, že mnoho slov a slovních spojení jsou znehodnocena.

Slovo „láska“ byla po staletí zneužívána církví za účelem lidi držet na uzdĕ a vyvolávat v nich špatné svĕdomí. Dnes je toto slovo sprofanováno a zní skoro až smĕšnĕ.

Slova „mír a svoboda“ pro nás zní nejen komicky, ale zavání nám demagogií desítek let, kdy byla zneužívána propagátory komunismu. Nemají s nimi problém jen lidé v bývalých socialistických zemích, ale i lidé v západních zemích, protože si – také desítky let – mysleli, že když mohou beztrestnĕ nahlas říci, že jejich politici jsou hlupáci, tak jsou svobodní.

Dnes vidíme, že důvod k nedůvĕře k tĕmto výrazům je různý, ale výsledný efekt je, přinejmenším v Evropĕ, stejný.

Co si může současný systém přát více!

Každý, kdo vystoupí a snaží se vysvĕtlit jak jsou láska, mír a svoboda důležité, budí u hodnĕ lidí nedůvĕru. Často jsou vidĕni jako nĕkdo, kdo chce opĕt vyvolávat nepokoje a hezkými frázemi na sebe strhnout moc.

Hodnĕ lidí si je ani nevyslechne, protože jsou přesvĕdčeni, „že to tady už bylo“.

V posledních letech jsem přečetla a vyslechla mnoho příspĕvků a přednášek od takových lidí. Byly mezi tím i příspĕvky se kterými jsem ne ve všem souhlasila, ale více bylo tĕch, které mne oslovily a postupnĕ mi otevřely oči.

S velkým překvapením jsem zjistila, že porozumnĕt finančnímu a politickému systému není vůbec tĕžké!

Asi nejsem jediná, kdo při poslechu stávajících politiků, nebo tzv. finančních expertů má pocit, že je úplnĕ hloupý a nemůže takovým vĕcem, bez příslušného vzdĕlání, rozumĕt.

Omyl!

Slovy pana Arthura Schopenhauera:

„Zdravý lidský rozum může nahradit skoro každý stupeň vzdĕlání, ale žádné vzdĕlání nemůže nahradit zdravý lidský rozum“.

Odvykli jsme si ptát se. Je to jednak proto, že v dobĕ rozdĕlené Evropy si ani východní, ani západní politici nic takového nepřáli a různými taktikami to potlačovali, a jednak proto, že je to pro mnoho lidí velmi pohodlné. V případĕ nespokojenosti pak dávají vinu druhým a odvolávají se na to, že nevĕdĕli, že přece nemohou nic ovlivnit, no nĕjaký důvod si najdou vždycky…

Nechávat všechno na druhých a pak mekrovat považuji za reakci na úrovni malého dítĕte, což je v dospĕlosti reakce dost stupidní.

Pondĕlní demonstrace v Berlínĕ byla úspĕšná. Sešlo se na 5.000 lidí. Nabízím vystoupení jednoho z nĕkolika řečníků.

Pana Andrease Poppa znám už léta, tedy nikoli osobnĕ, ale pravidelnĕ sleduji jeho příspĕvky na stránkách Wissenmanufaktur.

V tomto jeho vystoupení se dotýká mnoha témat, ale není možné v té krátké dobĕ je blíže vysvĕtlit. Kdyby mĕl oslovit a blíže vysvĕtlit všechno co se současnou dobou a jejími problémy souvisí, musel by stát na podiu doslova desítky hodin.

Při práci na překladu jsem se snažila si představit, jak to bude působit na nĕkoho, kdo jeho práci a názory vůbec nezná a je patřičnĕ nedůvĕřivý k termínům, které jsem uvedla na začátku.

Došla jsem k závĕru, že ten, kdo se chce vymanit ze starého způsobu myšlení, chce se ptát a chce začít samostatnĕ myslet, ten začne hledat. Nĕkdy to není snadné a je to i časovĕ náročné, ale je možné potřebné informace najít. Je nutné jen chtít.

Kdo zájem nemá,ten ho odsoudí, zařadí mezi tlučhuby a radĕji bude dál číst hlouposti psané v tisku, chodit k volbám a volit „menší zlo“, a v teplé hospůdce nadávat na všechny a na všechno.

Bĕhem času jsem došla také k poznání, že když slyším, nebo čtu nĕco čemu nejsem schopna porozumĕt (vyjímaje tĕžkou odbornou literaturu), pak je to proto, že tomu ani rozumĕt nemám.

Dobře poslouchejte až zase bude mluvit nĕjaký politik a snažte se pochopit co chce říci. Nĕkdy je to opravdu dost zábavné, takřka číslo do Silvestra. Ale rozumĕt mu ve vĕtšinĕ případů nebudete.

Už jste se nĕkdy zamysleli nad poutači k volbám?

Teď máte příležitost. Zase už jich je všude plno. Pochybuji, že najdete jeden jediný, který nehlásá nĕjaký nesmysl a pokud snad je náhodou srozumitelný, že hlásá pravdu.

Každý z nich je vlastnĕ urážkou tĕch, kteří jsou vyzýváni, aby se voleb zúčastnili. Z každého přímo čiší co si o nás politici myslí. Jen slepý může nevidĕt, že nás považují za stádo tupců.

Potřebují jen naše mandáty. Všichni bez vyjímky a kdo si stále ještĕ myslí, že vyjímky existují, tak tomu opravdu není pomoci.

Mnoho lidí ještĕ naivnĕ vĕří, že jít k volbám je jeho svaté právo a povinnost, protože je to jediný způsob jak nĕco zmĕnit. Ráda bych vĕdĕla čeho pilní voliči za tĕch více než dvacet let „svobodných“ voleb vlastnĕ dosáhli? Kdyby se nĕco dosáhnout dalo, pak by to muselo dnes vypadat úplnĕ jinak.

Cožpak politik udĕlá nĕco, co by ho mohlo ohrozit? Opravdu vĕříte, že jedná ve vašem zájmu?

Tak to jste dosud žili asi na nĕjaké jiné planetĕ.

Pan prezident Zeman navrhl, aby byly volby povinné. Zatím to vypadá, že mu to neprojde, ale proč by to rád prosadil, to je ta otázka. Proč tolik stojí o zavedení eura, když musí vĕdĕt co to zpúsobilo v jiných zemích za hrůzy. Prosazuje tvrdĕ EU a nastoluje to, co vysmívaný Klaus odmítal.

Nechalo se to ale předvídat, vždyť první co po svém zvolení udĕlal bylo, že na Pražský hrad vyvĕsil vlajku EU. Byl to naprosto jasný signál jakou cestou se bude ubírat.