Téma rozhovoru Dr. Manfreda Doeppa s Michaelem Vogtem (Alpenparlament.tv) ze 16.08.2013
Dárcovství orgánů a obchodování s orgány a „orgánová“ mafie .
Lež o mozkové “smrti” otevřela cestu k neomezenému obchodování s živými "mrtvými“ těli.
Dnešní transplantační mánie začala přesně 03.12.1967: V Kapském Městě tehdy nahradil jihoafrický chirurg Christiaan Barnard bĕhem devítihodinové operace, srdce zelináře Louise Washkanskyho srdcem 25-ti letého Denise Darvalla, který zemřel při havárii přímo před nemocnicí. Příjemce srdce přežil pouze 18 dní z důvodů ischemie a dalších komplikací.
Po počátečním "úspěchu" v Kapském Městě následoval okamžitě v USA bezpočet dalších transplantací, zřebaže i tito lidé přežili jen několik týdnů nebo měsíců , protože srdce a další orgány nebyly "živé". Aby se uniklo z této ischemické pasti, ale také kvůli rostoucím právním problémům s odebíráním orgánů z těl, která nemohla být jednoznačnĕ prohlášena za mrtvá, byla „vynalezena“ v roce 1968 v Ad-Hoc výboru, podle tak zvaných Harvardských kritérií, "mozková smrt". Bylo "objeveno", že u lidí , kteří jsou v hlubokém komatu, odumřela již jejich osobnost a jsou tedy mrtvi. Bylo „objeveno“, že osobnost človĕka sídlí v mozku. Toto "poznání " bylo pak uveřejnĕno v americkém lékařském časopise “Journal of American Medical Association” pod názvem "Definice nevratného bezvědomí”. Lačnĕ a dichtivĕ převzala lékařská veřejnost tuto novou definici, protože teď bylo rabování čerstvých orgánů z těl “legalizováno” a mohlo začít, bez zbytečních právních překážek, ve velkém.
V letech 1968 až 1978 , bylo prokazatelně zveřejněno nejméně 30 různých kritérií mozkové smrti - a od té doby mnoho dalších. Každé z nově oznámených kritériích je méně přísné než všechna předchozí. Mlčky je celou dobu akceptováno, že lidé, kteří jsou považováni za “mozkovĕ mrtvé” sami regulují svou tělesnou teplotu, jejich tĕlo bojuje proti infekcím a zranění ( např. horečkou), reagují vzestupem krevního tlaku na bolestivé podněty, produkují výkaly a rovněž je vylučují, ženy mají ovulaci a muži mohou ještě mít erekci . Od roku 2003 je u deseti mozkovĕ mrtvých zdokumentované úspěšně dokončené těhotenství. V jednom rozhovoru podává kardiolog Dr. Paolo Bavastro ze Stuttgartského Degerlochu zprávu, že ošetřoval 84 dnů mozkovĕ mrtvou tĕhotnou ženu, která poté porodila zdravé dítĕ .
Bývalý prezident rakouského sdružení pacientů, Andreas Kirchmair, se pro klubový časopis AEGIS k problematice mozkové smrti podrobnĕ vyjádřil v článcích: “Jsou to umírající, nikoli mrtví” a “Prohlášeni za mrtvé, protože od nich nĕco chceme”. Veřejnost je (záměrně) lživĕ informována a držená v omylu. Praxe ukazuje alarmující tempo s jakým se obchod s orgány rozrůstá.
Z běžné literatury o dárcovství orgánů a transplantacích je spiritualita zcela vyloučena, jakoby smrti život definitivnĕ skončil. Odebrání orgánů z živého těla (tj.mozkovĕ mrtvého) má vážné následky pro jeho duši po jejím přestupu do duchovního světa, stejně jako pro příjemce orgánu, který cítí, že část duše dárce v nĕm žije dál.
Duše je, díky tomuto pokračování žití implantovaných orgánů a tím také její části, velmi iritovaná. Musí se na nepředvídatelnou dobu bezpodmínečmínĕ přizpůsobit životnímu programu úplnĕ cizích lidí, leckdy rozdílných národností (orgány jsou rozesílány do různých zemí, tento obchod je mezinárodní), je nucena prožívat nejrůznĕjší další životy, přestože její vlastní je již ukončen, a ona by se chtĕla zabývat již jinými tématy, která ji čekají v duchovním svĕtĕ. Musí být o ni v jejím zoufalství láskyplně pečováno vyššími duchovními bytostmi až do chvíle, kdy se k ní, po smrti příjemce orgánu, její část opĕt navrátí. Příjemce orgánu pociťuje přežívání části dárcovy duše ve svém tĕla tak, že po transplantaci se mĕní jeho názory, způsob uvažování, jakož i celá jeho osobnost.
Originál:
http://www.alpenparlament.tv/video/organspende-organhandel-organmafia/
Veröffentlicht am 16 August, 2013